Laureátem 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena
se stal Filip Klega s undergroundovou básnickou sbírkou Andrstán
Vítězem 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena, která se uděluje talentovaným autorům do 30 let, je Filip Klega (1992). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Andrstán, jež je jeho debutem a vydalo ji nakladatelství Větrné mlýny. Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v pondělí 15. května od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad byl živě přenášen na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena a Českého literárního centra.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 23 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné sbírky Filipa Klegy Andrstán porota nominovala na Cenu Jiřího Ortena 2023 také básnickou sbírku Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (edice Mlat, nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení. Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).
Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022). Ve své debutové sbírce Andrstán, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat v roce 2022, se představuje Filip Klega představuje jako přední představitel „nového undergroundu“:
„Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“,“ shrnuje odborná porota.
„Mé texty lavírujou mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké „nic“ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv," dodává Filip Klega.
Cena Jiřího Ortena 2023 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní
O vítězné básnické sbírce Andrstán
Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.
Laudatio Jonáše Hájka
Filipa Klegy si vážím. Jde do psaní tělem. Nebojí se být blbý. A při tom riskantním podnikání si dovede před světem i před sebou ubránit to neméně důležité – odstup. Jeho texty jsou chytlavé, reprezentují typ spotřební poezie, vhodné pro veřejná vystoupení. Nejsou ale „jen“ vtipné, používají vtipnost pro svůj účel.
Proč Filip Klega chce, aby byl celý svět v undergroundu? Je underground ještě nebo zase potřeba? Nikdo přece nemusí mýt okna, protože mu někdo zakázal vykonávat povolání. Každý může do Francie přesvědčit se, že pivo stojí dvě stovky. Za své řeči můžeš být i na Ortena nominován. Potíž s kapitalismem je jiná: pokud chceš být básníkem, opravdu básníkem a ničím jiným, nezbude ti nic jiného než mýt okna. A ještě si za to můžeš sám. Obvinění z příživnictví se ve vzduchu vznáší pořád – proto jsou tolik výmluvné Klegovy básně o zahálce.
Před čtyřiceti lety vzdal Magor poctu Egonu Bondymu slovy: „Bez tebe byl bych bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky“. Klega se k Bondymu hlásí obdobně silným způsobem: v městečku Bigbítov, zjevné narážce na někdejší bítovská setkání básníků, se ulice jmenují „samozřejmě po básnících / a náměstí podle Bondyho“. Za to, že prokazuje životnost této tradice, si Filip Klega Cenu Jiřího Ortena nepochybně zaslouží. Pokud by se udělovala v Andrstánu, koupil by si za ni barák v Obřanech.
***
Svaz českých knihkupců a nakladatelů zve na slavnostní vyhlášení 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena
KDY: pondělí 15. KVĚTNA 2022 od 17 HODIN
KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)
Odborná porota vybrala z 23 přihlášených titulů 3 pozoruhodné knihy, které získaly nominaci: básnické sbírky autorů Filipa Klegy Andrstán a Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (obě vyšly v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Slavnostní vyhlášení bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání Štěpána Drtiny a Michala Hrubého. Podvečer bude také živě streamován na Facebooku Ceny Jiřího Ortena.
***
Srdečně také zveme ještě před vyhlášením výsledků na autorské čtení nominovaných autorů 11. května od 17 hodin na veletrhu Svět knihy Praha.
***
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2023:
Básnické sbírky Andrstán Filipa Klegy a Bizarrum multiflorum Anny Sedlmajerové i krátké prózy Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu
V pořadí 36. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 23 přihlášených titulů 3 pozoruhodné knihy: básnické sbírky autorů Filipa Klegy Andrstán a Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (obě vyšly v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Autorské čtení nominovaných autorů se uskuteční 20. dubna od 19 hodin kavárně Božská lahvice a také 11. května od 17 hodin na veletrhu Svět knihy Praha. Slavnostní vyhlášení vítěze Ceny Jiřího Ortena 2023 proběhne 15. května 2023 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení:
Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).
Cena Jiřího Ortena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.
Porota 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. Rezidenci poskytuje České literární centrum.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Filip Klega: Andrstán (Větrné mlýny)
Vyjádření poroty: Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“.
ANOTACE: Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.
Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022). Debutoval básnickou knihou Andrstán (edice Mlat, Větrné mlýny, 2022).
Anna Sedlmajerová: Bizarrum multiflorum (Větrné mlýny)
Vyjádření poroty: Z edice Mlat, věnované básnickým debutům mladých autorů, je básnická řeč Anny Sedlmajerová asi nejvíce imaginativně nezkrocená. Básnířka svou žánrově pestrou poetikou demonstruje poetický mnohosvět, v němž narážíme na Babylon jazyků, na ohledávání vlastní i dějinné časovosti nebo na záměrně „antistylizované“ verše, zdánlivě hledající svůj tvar v jiskřivé asociaci.
ANOTACE: Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákládní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života – jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.
Anna Sedlmajerová (*1996) pochází ze Světlé nad Sázavou. V současnosti žije v Brně. Pracuje jako krajinářská architektka. Na jaře roku 2022 vydala v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny debutovou básnickou sbírku Bizarrum multiflorum, která byla nominována na Magnesii Literu. Publikovala časopisecky nebo na internetových portálech. Její básně byly zařazeny do antologií Nejlepší české básně 2018 a Toto je môj coming out.
„Básnická kniha Bizarrum multiflorum vznikala v průběhu studia zahradní a krajinářské architektury. Čtenář v ní prostupuje pradávnem za doprovodu podivných rostlin a živočichů až k sobě. V tvorbě považuji za podstatné napojit se na hlubší proud intuice, z něhož vyplouvají slova překvapivě přesná, formálně i obsahově zapadající do příběhu a obrazu básně. Manipulací rytmikou slov se snažím umocnit přesnost sdělení veršů vytvářejících zaříkadlo,“ říká Anna Sedlmajerová.
Ondřej Škrabal: Cesta k billboardu (Listen)
Vyjádření poroty: Povídková sbírka Ondřeje Škrabala přináší příběhy postav hledajících možnosti existence v cizím prostoru, jemuž se snaží porozumět a snad i přizpůsobit. Blahobytný Západ se proměňuje v prostor míjení, nepochopení a osamocení, stejně tak je ale i místem, v němž náhodná setkání mohou nasvítit lidský život a hledání sebe sama z nových úhlů.
ANOTACE: Sbírku Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Jednotlivé postavy krátkých próz se vydávají hledat blízký Západ, ke kterému neustále vzhlíží v naději, že jim bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí textů, zasazených do nedalekého B., se vrací otázka, komuje dnes vůbec dovoleno být součástí pomyslného Abendlandu.
Ondřej Škrabal (* 1992) je spisovatel a divadelní režisér. Byl šéfredaktorem časopisu Psí víno, jeho texty se objevují v A2, Tvaru, Salonu Práva ad., dlouhodobě spolupracuje s ČRo Vltava. V roce 2016 založil divadelní Studio Rote, s nímž inscenoval např. texty Petera Handkeho či Elfriede Jelinek. V roce 2018 knižně debutoval v nakladatelství Lačnit Press sbírkou Platná pravidla pro herce a ve stejném roce obdržel za text Zjevení pudla ocenění na festivalu Nová Dráma. V roce 2020 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky.
„Cesta k billboardu vznikla v Berlíně v době pandemie. Forma krátkých próz se mi najednou zdála jako jediný způsob, jak pochopit vlastní okolí. Berlín se dodnes prezentuje jako kulturní přechod mezi tzv. Západem a Východem. Ale v Evropě tu hranici každý vidí jinde: na Slovácku, v Praze, ve Frankfurtu nad Odrou atp. Na jednu stranu my z Východu stále cítíme vůči Západu jakousi nedostatečnost, resp. potřebu se zdokonalit. Na druhou se současný svět vzpírá všem binárním opozicím – tedy i logice studené války," shrnuje Ondřej Škrabal.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá
36. ročník Ceny Jiřího Ortena
Do 31. ledna 2023 je možné přihlásit knihy mladých talentovaných autorů
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá od začátku prosince 2022 přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2023. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 36. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2022 autorem mladším třiceti let věku. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2023. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. Ukázky z vítězné knihy budou přeloženy do AJ, NJ a FJ. Laureáti Ceny Jiřího Ortena také získají možnost účastnit se zahraničního tvůrčího pobytu, který zprostředkuje České literární centrum.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.
Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení ZDE) zaslat poštou či osobně doručit na adresu: Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.
Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková. Laureátem Ceny Jiřího Ortena se v roce 2022 stal Vojtěch Vacek se svou básnickou sbírku Měňagon.
***
Laureátem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Vojtěch Vacek se snovou básnickou sbírkou Měňagon
Vítězem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, která se uděluje talentovaným autorům do 30 let, je Vojtěch Vacek (1993). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Měňagon, jež je jeho druhým literárním počinem. Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v pondělí 17. května od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad byl živě přenášen na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 17 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězného Měňagonu Vojtěcha Vacka porotu zaujala novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí a básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení.
Ve sbírce Měňagon, kterou vydal Pavel Mervart v roce 2021, se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas,“ shrnula odborná porota.
„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ řekl Vojtěch Vacek.
Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik, kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera, spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se letos stal Petr Fischer.
„Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás,“ sdělila za porotu spisovatelka a redaktorka Božena Správcová.
Cena Jiřího Ortena 2022 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.
Vojtěch Vacek: Měňagon (vydal Pavel Mervart)
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.
Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.
Laudatio Boženy Správcové ke knize Vojtěcha Vacka Měňagon
Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás. Tam, kde se Vacek drží „spatřeného“, je jeho poezie přes veškerou lehkost podivuhodně přesná a hluboká. Zážitek z básnických obrazů umocňuje autorův bohatý slovník a virtuózní zacházení s češtinou. Měňagon se příliš nezajímá o básníkovo „já“, nepokouší se nás zpravovat o niterných bouřích lyrického subjektu – ten je sympaticky odsunut na pozici pozorovatele: nanejvýš je mu dovoleno se usmát nebo podivit. Vacek ve svých básních netematizuje aktuální problémy, vypadá to, jako by se všemu, co lze předem pojmenovat, spíše vyhýbal. Přesto nebo právě proto má co říci – jde tu o poezii v přímém přenosu, o odvážný ponor do rozmanitostí světa, aniž je předem jasné, jak to dopadne; svého druhu lov. Měňagonu by slušel přísnější výběr textů i více architektonického úsilí – v každém případě však máme před sebou básníka mimořádného talentu, který má kde brát a o němž jistě ještě uslyšíme.
***
Vyhlášení laureáta CJO 2022
Zveme Vás na slavnostní vyhlášení výsledků 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2021.
KDY: 17. KVĚTNA 2022 od 17 HODIN
KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)
Slavnostní podvečer bude také streamován prostřednictvím FB projektu: : https://fb.me/e/1ArYnNRU6
Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.
Slavnostní vyhlášení laureáta Ceny Jiřího Ortena 2022 bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání Michala Hrubého a Štěpána Drtiny.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
***
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2022: próza Předvečer a básnické sbírky Štičí kost a Měňagon
Cena Jiřího Ortena (CJO) 2022, kterou uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybírala z 16 přihlášených titulů. Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.
Příležitost setkat se s nominovanými literáty a poslechnout si ukázku z jejich tvorby nastane 27. dubna od 19 hodin, kdy se uskuteční jejich společné autorské čtení v pražské kavárně/knihkupectví Božská lahvice. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2022 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely
zahraniční propagace.
Porota 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, český spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)
Vyjádření poroty: Josef Tichý a jeho kniha Předvečer je jediným prozaickým dílem mezi nominovanými. „Zdánlivě nenápadná próza působivě zachycuje všední dny obyčejného japonského hotelu, obyčejného mladého muže a hledání sama sebe i druhých v novém prostoru.“
ANOTACE: Příběh zasazený do prostředí odlehlého hotelu v horách severně od Tokia. Novela v šesti kapitolách popisuje období tří měsíců, během nichž se hlavní postavě, Patriku Weisbergerovi, otevírá "nový život". Nic ale není tak, jak by si představoval a sled událostí nabízí docela jiný, jemu neznámý úhel pohledu na Japonsko včetně některých jeho stinných stránek. Klíčovým je však i milostný příběh a fakt, že knihu doplňují citace známých i méně proslulých písní, které děj i celkové vyznění knihy posunují blíže k poezii. Starojaponská próza ostatně hojně nakládala s básní coby samostatným výrazovým prostředkem. V knize tedy nechybí soundtrack a soupis japonských reálií.
„Koncept knihy se vyvíjel řadu let, třebaže její nevýraznější část vznikla koncem roku 2018. Žil jsem tehdy v zašlém pokoji s výhledem na zasněžený park. Jen několik stromů bez listí a jednu starou borovici. Došlo mi, že k téhle věci jsem směřoval snad celý život a pokud ji nezachytím teď, pak nejspíš nikdy. Samotný příběh prostupuje mozaikou témat, klíčová je však inspirace starojaponskou tvorbou. Ta kdysi docela přirozeně spojovala poezii s prózou. Jen zde jsou namísto básní použity úryvky z moderních písní. Pomáhají dotvářet atmosféru i zachovat úspornost výrazu.“
Josef Tichý (1992) vystudoval japanologii, pracoval v několika japonských firmách a jednoho mrazivého rána v listopadu 2018 začal psát Předvečer. Ještě v rámci studia absolvoval díky stipendiu japonské vlády roční stáž na Hirošimské univerzitě a krátce byl zaměstnán též v kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR. Od r. 2019 působí na ministerstvu kultury
a od r. 2021 též coby doktorand na pražské FAMU, kde mj. zkoumá souvislosti mezi japonským videoherním hororem 90. let, americkou kulturou a proměnami tehdejší japonské společnosti.
Radek Touš: Štičí kost (Trigon)
Vyjádření poroty: Sbírka Štičí kost Radka Touše, v níž autor mistrně ovládl básnickou zkratku, objevuje svět bez přemíry informací, komunikačního bujení a šumu keců všeho druhu. Každé slovo počítá a žádné není zbytečné.
ANOTACE: Básnická výpověď Radka Touše je založena především na úspornosti výrazu a působivých detailech. Knihu doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše. „Básně ze Štičí kosti vznikaly asi sedm let. Potřebu vyslovit osobní zkušenost zde koriguje vědomí, že autor nemá vlastně moc co sdělit. Výsledkem je zamlčování slovy, snaha zachytit skrytou dynamiku prožívání ve venkovské krajině autorova dětství a dospívání,“ upřesňuje Radek Touš.
Radek Touš (1993) pochází z Třebíšova, vesnice na Klatovsku. Vyučil se truhlářem. V současnosti pobývá v Opavě, kde vystudoval bohemistiku. Literární vědou se zabývá i nadále, píše dizertační práci o Růženě Svobodové na Univerzitě Palackého v Olomouci. Básně publikoval v časopisech, první místa si odnesl z několika literárních soutěží.
Vojtěch Vacek: Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart)
Vyjádření poroty: Ve sbírce Měňagon se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas.
ANOTACE: Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.
„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ uvádí Vojtěch Vacek.
Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.
***
Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 17 prací:
Dominik Bárt: Spodoby (Větrné mlýny)
Nela Bártová: Na konci chodby je ráno (Bílý Vigvam)
Martin Bečan: Hvězdopravec (Fragment)
Iveta Ciprysová: Na hrotu studny (Pavel Mervart)
M’Badjala Diaby: Na hraně (Pointa)
František Hruška: Převážná doba (Větrné mlýny)
Tom Jurka: Cesta Dvou (Tomáš Jurka)
Lukáš Malý: Lyceum (Epocha)
Tristan Nireas: Růženec z ocele (Nevim)
Alžběta Johanka Petrová: Zastaveni (Klenov)
Tim Postovit: Motýlí pavilon (Host)
Veronika Saforková: Deník šílenství (Dobrovský)
Kristýna Svidroňová: Sochy z peřin (Protimluv)
Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)
Radek Touš: Štičí kost (Trigon)
Vojtěch Vacek: Měňagon (Nakladatelství Pavel Mervart)
Klára Vaníčková: Prosvítám (Dauphin)
***
Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá nominace do 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) již přijímá přihlášky knih, které budou kandidovat na Cenu Jiřího Ortena 2022. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 35. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2021. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2022. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Po 10 000 Kč budou odměněni i další dva nominovaní. Ukázky z vítězných knih budou přeloženy do AJ, Nj a FJ a v následujícím roce bude laureát vyslán na tvůrčí pobyt do zahraničí.
Cena Jiřího Ortena 2022 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením. Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou zaslat poštou či osobně doručit na adresu:
Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00, sckn@sckn.cz
Vítězem 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Šimon Leitgeb s básnickou sbírkou Betonová pláž
V pondělí 17. května v 17 hodin proběhlo v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena (CJO) 2021, které bylo živě streamováno na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra. Vítězem 34. ročníku soutěže pro mladé talentované autory do 30 let je Šimon Leitgeb (1996). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Betonová pláž, která je jeho druhým počinem. Kniha Leitgebových básnických miniatur vyšla v JT´s nakladatelství v roce 2020 a odbornou porotu zaujala svou přímočarou a nesentimentální dětskou optikou, z níž autor buduje konkrétní, uvěřitelný svět malého chlapce z okraje společnosti.
Na své druhé básnické sbírce Betonová pláž jsem intenzivně pracoval dva a půl roku. Začal jsem ji psát při druhé jízdě v rozdrncaném autobuse na Ukrajinu. Jel jsem tehdy za současnou přítelkyní, kterou jsem tam potkal dva týdny zpátky během čtení textů z mé první sbírky Mezi náma, které mi do ukrajinštiny přeložil tamní básník Petro Miďanka. Tím začala má dlouhá cesta za hranice. Vzpomínám si, jak jsem pak vozil rukopis v horní kapse krosny přes státy bývalé Jugoslávie, thajské hostely a pláže až do New Yorku, aniž bych měl jedinou kopii. Vzpomínám si, jak jsem se troufale zeptal Biancy Bellové, jestli mi nepřeloží texty z rukopisu do angličtiny, abych obrazil pár čtení v Anglii a při prvním z nich jsem se seznámil s londýnským básníkem Deanem Attou, který mě od té doby svými texty a společenskými postoji nepřestává inspirovat. Po necelých dvou letech cestování jsem pak v Gruzii proškrtával víc jak sto stran rukopisu na podlaze hotelového pokoje a poslouchal revoluci probíhající doslova pod okny. Rukopis tak se mnou projel Evropou, Amerikou i Asií a těsně po Silvestru 2020 stráveném v Connecticutu jsem se ho rozhodl poslat na redakci dlouholetému kamarádovi Janu Těsnohlídkovi, se kterým jsme ho „dotáhli na konec cesty“ v jeho JT’s nakladatelství. Udělalo mi pak radost, když se obálky ujmul Jaromír 99, jehož ilustrace a hudbu dlouho se zájmem sleduji,“ uvedl laureát Šimon Leitgeb.
Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik Petr A. Bílek, literární kritik a filozof Petr Fischer, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.
„Působivost Betonové pláže a její čtenářská přístupnost spočívá také v tom, že Leitgeb svou „sociálně-kritickou“ intencí (pokud vůbec nějakou měl) nemává čtenáři před nosem a nechává ji jen zvolna, neagresivně vyvstávat. Díky tomu se s jeho hrdinou může identifikovat opravdu každý – vždyť každé dítě někdy trpí samotou a nepochopením, a pohádkám o šťastném dětství může věřit leda ten, kdo aspoň polovinu toho svého naschvál zapomněl,“ sdělila za porotu spisovatelka a redaktorka Božena Správcová.
Oceněná kniha vzešla z 21 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné Betonové pláže to byl počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.
Cena Jiřího Ortena 2021 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. V roce 2020 strávil měsíc v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovatel Vratislav Maňák, laureát CJO 2012. V tomto roce bude v umělecké kolonii, která existuje již od 19. století, měsíc žít a tvořit Hana Lehečková, vítězka CJO za rok 2020. Během svého pobytu se autorka také představí německému publiku na mezinárodním literárním festivalu v Brémách. Rezidenci poskytuje České literární centrum ve spolupráci s Uměleckými domy Worpswede, literárním festivalem globale° a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. A stejně jako v minulém roce, také s 10 000 Kč pro oba další nominované.
Šimon Leitgeb: betonová pláž (JT’s nakladatelství)
ANOTACE: Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu rozděleného do tří oddílů. Oproti syrovosti první sbírky nicméně nové texty vykazují melancholické zjemnění a větší míru obraznosti, která místy nabývá až symbolistního rázu. Svět se ukazuje jako podivné místo k existenci.
Šimon Leitgeb (1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Publikoval ve většině českých literárních časopisů a v roce 2016 se objevil i v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host, 2016). Jeho básně byly přeloženy a publikovány v Rakousku, na Ukrajině a v Rumunsku. Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde se aktivně podílí na chodu kulturního života organizací literárně-hudebního pořadu Mezi náma a festivalu Literatura žije!.
Laudatio Boženy Správcové ke knize Šimona Leitgeba Betonová pláž
Dalo by se říci, že Betonová pláž je minimalistická poema – třeba o svobodě a o končícím dětství. Nic se tu nelíčí a nepopisuje, spíš pojmenovává a prožívá. Za zvláštními, vlastně velmi přímými slovními spoji tušíme neblahé děje, kterým se běžným jazykem říká třeba sociální vyloučení, šikana, pobyt v děcáku – ale dětský pohled lyrického hrdiny nepřipouští žádné fňukavé dospělé hodnocení. A prodírá se vší tou civilizační podivností bez ztráty životaschopnosti, čistoty a zářivosti.
Jako básník Šimon Leitgeb neoslňuje šťavnatými obrazy a výrazivem, ale spíš zhuštěností a přesností. Několika slovy dovede načrtnout i dost komplikovanou situaci, na kterou by prozaik spotřeboval mnoho stran a možná i kapitol. Víme přesně, se děje, když napíše: „za strejdou choděj holky z města / třesou karavanem / a způsobujou zemětřesení // čekám na stromě / dokud neodejdou…“ a víme dokonce i co si o tom dětský pozorovatel myslí: skoro nic, jen to registruje. Dokážeme si představit, kde a co se odehrálo, když „v noci starší kluci zhasli / objevili se před postelí malejch / a zacpali jim pusu // ráno sme objevili adama na záchodě (…) co ti udělali? / sebrali mi oblečení / dívám se na něj / dívá se do zdi…“, a velice dobře porozumíme směsici protichůdných, a přitom pořád dětských pocitů, která stojí za básní: „třídní vypadá / jak tlustej džon lenon / ptá se / jestli známe bíbls / a všichni zvedaj ruce // kdyby mezi nás natáh struny / zahrál by imedžin /// tlustej džon je můj vzor // nebudu poslouchat bíbls / prosednu mu kytaru / a nebudu se hlásit / aby si mě všim // je nás tu tolik / že je potřeba / trhat struny“.
Touto nenápadnou vybroušeností na úrovni jednotlivých básní však Šimon Leitgeb nekončí. Výběrem a řazením básní-detailů se mu zdařilo poskládat komorní, a přitom svým způsobem burcující příběh dítěte, kterému chybí rodinné zázemí a porůznu přežívá na okraji společnosti, mimo jiné také díky své imaginaci. Ale ani o ten příběh tu tolik nejde, spíš o vnitřní svět dětského hrdiny. Básnická kompozice vygraduje posledním textem, který leccos převrací naruby: zjistíme, že ten svět je ještě trochu jiný, než jsme si celou dobu představovali, a posouvá celou výpověď k větší hloubce a melancholii, ale možná i k naději. Zároveň se touto poslední básní začíná imaginární svět, který si dítě v sebeobraně vybudovalo, neodvratně hroutit – ne proto, že by se stalo něco hrozného, ale dítě prostě vyrostlo a možná se napříště obejde i bez pomoci vymyšleného parťáka...
Působivost Betonové pláže a její čtenářská přístupnost spočívá také v tom, že Leitgeb svou „sociálně-kritickou“ intencí (pokud vůbec nějakou měl) nemává čtenáři před nosem a nechává ji jen zvolna, neagresivně vyvstávat. Díky tomu se s jeho hrdinou může identifikovat opravdu každý – vždyť každé dítě někdy trpí samotou a nepochopením, a pohádkám o šťastném dětství může věřit leda ten, kdo aspoň polovinu toho svého naschvál zapomněl.
***
Livestream slavnostního vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2021: 17. 5. v 17 hodin
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) zve ke sledování livestreamu ze slavnostního vyhlášení výsledků 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2020.
KDY: 17. KVĚTNA 2021 od 17 HODIN
KDE: Facebook Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra (+ YouTube)
Odborná porota jmenovaná SČKN nominovala básnickou sbírku Šimona Leitgeba Betonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), novelu přinášející zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.
Autoři přečtou ukázky z nominovaných knih, současně je v krátkých rozhovorech představí člen poroty, literární kritik a filozof Petr Fischer. Další z letošních členů poroty: Božena Správcová, Štěpán Kučera a Petr Bílek promluví o důvodech nominace jednotlivých autorů.
Cenu na závěr udělí předseda SČKN Martin Vopěnka, šek na 50 000 vítězi předá radní pro kulturu MHMP Hana Třeštíková. Michala Čičváková z ČLC předá do AJ, NJ a FR přeložené ukázky z děl jednotlivých autorů.
***
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2021:
Přímočará básnická sbírka Betonová pláž, románové zápisky mladé schizofreničky V hlavě a prozaický debut Praskliny
V pořadí 34. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 21 přihlášených titulů tři pozoruhodné knihy: básnickou sbírku Šimona Leitgeba Betonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2021 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely
zahraniční propagace.
Porota 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik Petr A. Bílek, literární kritik a filozof Petr Fischer, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. V roce 2020 strávil měsíc v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovatel Vratislav Maňák, laureát CJO 2012. V tomto roce bude v umělecké kolonii, která existuje již od 19. století, měsíc žít a tvořit Hana Lehečková, vítězka CJO za rok 2020. Během svého pobytu se autorka také představí německému publiku na mezinárodním literárním festivalu v Brémách. Rezidenci poskytuje České literární centrum ve spolupráci s Uměleckými domy Worpswede, literárním festivalem globale° a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Šimon Leitgeb: Betonová pláž (JT’s nakladatelství)
Vyjádření poroty: Básnické miniatury jsou díky přímočaré a nesentimentální dětské optice působivé už samy o sobě. Leitgeb z nich však buduje konkrétní, uvěřitelný svět malého chlapce z okraje společnosti. Na hlubší rovině se tak vzácně setkává důležité sociální téma s básnickým vidění a dotaženou originální kompozicí.
ANOTACE: Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu rozděleného do tří oddílů. Oproti syrovosti první sbírky nicméně nové texty vykazují melancholické zjemnění a větší míru obraznosti, která místy nabývá až symbolistního rázu. Svět se ukazuje jako podivné místo k existenci.
Šimon Leitgeb (1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Publikoval ve většině českých literárních časopisů a v roce 2016 se objevil i v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host, 2016). Jeho básně byly přeloženy a publikovány v Rakousku, na Ukrajině a v Rumunsku. Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde se aktivně podílí na chodu kulturního života organizací literárně-hudebního pořadu Mezi náma a festivalu Literatura žije!.
„Na sbírce Betonová pláž jsem intenzivně pracoval dva a půl roku. Rukopis se mnou projel Evropu, Ameriku i Asii a z postupně nasbírané přibližně stovky básní se do sbírky dostaly sotva tři desítky. Moje debutová sbírka Mezi náma vzbudila k mému překvapení nemalý ohlas, což samozřejmě stupňovalo očekávání na druhou knihu. S přispěním redakce Jana Těsnohlídka si v Betonové pláži stojím za každým slovem. Myslím si, že básně fungují nejen samy za sebe, ale pracují i komplexně, jako dlouhý příběh, poema. Jsem rád, že se obálky ujal Jaromír 99, protože jeho práci mám moc rád, a i to přispělo k celku, který je teď nominován na Cenu Jiřího Ortena, čehož si velice vážím,“ říká Šimon Leitgeb.
Gábina Pokorná: V hlavě (Práh)
Vyjádření poroty: Román poskládaný z blouznivých, drásavých i temně vtipných „zápisků mladé schizofreničky“ je text v dobrém slova smyslu terapeutický (přináší i osvětu, co to diagnóza F20 vlastně znamená). Zároveň jde o výsostnou a suverénně psanou literaturu. Neustálé napětí mezi neuspořádaným světem v hlavě a přesně volenými slovy přináší silný čtenářský zážitek.
ANOTACE: „Schizofrenie není nemoc, je to životní styl.“ Novela V hlavě zachycuje psychickou nemoc z pohledu mladé vysokoškolačky, která prožívá svá první milostná vzplanutí i zklamání. Ukazuje životní peripetie s mnoha eskapádami, na jejichž konci se mísí pocit rezignace s nadějí nových začátků. Vnitřní monology poodhalují zákoutí lidské duše, ve které se denně rozehrává nevyrovnaný boj dobra se zlem. Kniha bez příkras přináší zápisy reflektující úzkostné pocity, ale i humor každodennosti. To vše na pozadí diagnostikované F20.
Gábina Pokorná (1990) vystudovala magisterský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nyní je doktorandkou programu Česká literatura na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studuje na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální obor Sociální práce. Působila jako asistent pedagoga na základní škole Jedličkova ústavu, v Psychiatrické nemocnici Bohnice vedla kurz biblioterapie určený pro dlouhodobě hospitalizované klienty. Nyní pracuje ve školství. Debutovala novelou V hlavě: Ze zápisků mladé schizofreničky (2020). V nakladatelství Togga ji vyšla básnická sbírka Psychotické básně Filipa Umřela (2021).
„Nerada vzpomínám na dobu, kdy jsem novelu V hlavě psala, musím však uznat, že mi toto období po tvůrčí stránce dost pomohlo. Nikdy předtím ani potom bych si na zpracování podobného tématu asi netroufla. Ačkoliv se v knize zračí mé tehdejší bolesti a zklamání, není to autobiografie,“ uvádí Gábina Pokorná.
Klára Vlasáková: Praskliny (Listen)
Vyjádření poroty: Nápaditým příběhem, plným příznačných postav, se nominovaná próza odvážně a s ambicemi pokouší tematizovat zásadní problémy společnosti pozdní doby, jako je ztráta smyslu práce nebo víry v udržitelný rozvoj světa. I enviromentální žal možná skrývá naději.
ANOTACE: Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení,
