Prestižní ocenění pro mladé autory, původně založené Kolegiem pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělávání, se uděluje se již od roku 1987.

Získává jej autor prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, jemuž v době vydání knihy není více než 30 let.

Od roku 2009 je organizátorem Ceny Jiřího Ortena Svaz českých knihkupců a nakladatelů.

 

Laureátem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Vojtěch Vacek se snovou básnickou sbírkou Měňagon

Vítězem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, která se uděluje talentovaným autorům do 30 let, je Vojtěch Vacek (1993). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Měňagon, jež je jeho druhým literárním počinem. Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v pondělí 17. května od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad byl živě přenášen na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra.

ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.

Oceněná kniha vzešla z 17 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězného Měňagonu Vojtěcha Vacka porotu zaujala novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí a básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení.

Ve sbírce Měňagon, kterou vydal Pavel Mervart v roce 2021, se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas,“ shrnula odborná porota.

„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ řekl Vojtěch Vacek.

Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik, kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera, spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se letos stal Petr Fischer.

Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás,“ sdělila za porotu spisovatelka a redaktorka Božena Správcová.

Cena Jiřího Ortena 2022 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou  10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.

                                                                O vítězné knize

Vojtěch Vacek: Měňagon (vydal Pavel Mervart)

Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.

Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.

Laudatio Boženy Správcové ke knize Vojtěcha Vacka Měňagon

Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás. Tam, kde se Vacek drží „spatřeného“, je jeho poezie přes veškerou lehkost podivuhodně přesná a hluboká. Zážitek z básnických obrazů umocňuje autorův bohatý slovník a virtuózní zacházení s češtinou. Měňagon se příliš nezajímá o básníkovo „já“, nepokouší se nás zpravovat o niterných bouřích lyrického subjektu – ten je sympaticky odsunut na pozici pozorovatele: nanejvýš je mu dovoleno se usmát nebo podivit. Vacek ve svých básních netematizuje aktuální problémy, vypadá to, jako by se všemu, co lze předem pojmenovat, spíše vyhýbal. Přesto nebo právě proto má co říci – jde tu o poezii v přímém přenosu, o odvážný ponor do rozmanitostí světa, aniž je předem jasné, jak to dopadne; svého druhu lov. Měňagonu by slušel přísnější výběr textů i více architektonického úsilí – v každém případě však máme před sebou básníka mimořádného talentu, který má kde brát a o němž jistě ještě uslyšíme.

***

Vyhlášení laureáta CJO 2022

Zveme Vás na slavnostní vyhlášení výsledků 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2021.

KDY: 17. KVĚTNA 2022 od 17 HODIN

KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)

Slavnostní podvečer bude také streamován prostřednictvím FB projektu: : https://fb.me/e/1ArYnNRU6

Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.

Slavnostní vyhlášení laureáta Ceny Jiřího Ortena 2022 bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání Michala Hrubého a Štěpána Drtiny.

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. 

 

***

Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2022: próza Předvečer a básnické sbírky Štičí kost a Měňagon

Cena Jiřího Ortena (CJO) 2022, kterou uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybírala z 16 přihlášených titulů. Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.

Příležitost setkat se s nominovanými literáty a poslechnout si ukázku z jejich tvorby nastane 27. dubna od 19 hodin, kdy se uskuteční jejich společné autorské čtení v pražské kavárně/knihkupectví Božská lahvice. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2022 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.

Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely
zahraniční propagace.

Porota 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, český spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)

Vyjádření poroty: Josef Tichý a jeho kniha Předvečer je jediným prozaickým dílem mezi nominovanými. „Zdánlivě nenápadná próza působivě zachycuje všední dny obyčejného japonského hotelu, obyčejného mladého muže a hledání sama sebe i druhých v novém prostoru.“

ANOTACE: Příběh zasazený do prostředí odlehlého hotelu v horách severně od Tokia. Novela v šesti kapitolách popisuje období tří měsíců, během nichž se hlavní postavě, Patriku Weisbergerovi, otevírá "nový život". Nic ale není tak, jak by si představoval a sled událostí nabízí docela jiný, jemu neznámý úhel pohledu na Japonsko včetně některých jeho stinných stránek. Klíčovým je však i milostný příběh a fakt, že knihu doplňují citace známých i méně proslulých písní, které děj i celkové vyznění knihy posunují blíže k poezii. Starojaponská próza ostatně hojně nakládala s básní coby samostatným výrazovým prostředkem. V knize tedy nechybí soundtrack a soupis japonských reálií. 

„Koncept knihy se vyvíjel řadu let, třebaže její nevýraznější část vznikla koncem roku 2018. Žil jsem tehdy v zašlém pokoji s výhledem na zasněžený park. Jen několik stromů bez listí a jednu starou borovici. Došlo mi, že k téhle věci jsem směřoval snad celý život a pokud ji nezachytím teď, pak nejspíš nikdy. Samotný příběh prostupuje mozaikou témat, klíčová je však inspirace starojaponskou tvorbou. Ta kdysi docela přirozeně spojovala poezii s prózou. Jen zde jsou namísto básní použity úryvky z moderních písní. Pomáhají dotvářet atmosféru i zachovat úspornost výrazu.“

Josef Tichý (1992) vystudoval japanologii, pracoval v několika japonských firmách a jednoho mrazivého rána v listopadu 2018 začal psát Předvečer. Ještě v rámci studia absolvoval díky stipendiu japonské vlády roční stáž na Hirošimské univerzitě a krátce byl zaměstnán též v kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR. Od r. 2019 působí na ministerstvu kultury
a od r. 2021 též coby doktorand na pražské FAMU, kde mj. zkoumá souvislosti mezi japonským videoherním hororem 90. let, americkou kulturou a proměnami tehdejší japonské společnosti.

Radek Touš: Štičí kost (Trigon)

Vyjádření poroty: Sbírka Štičí kost Radka Touše, v níž autor mistrně ovládl básnickou zkratku, objevuje svět bez přemíry informací, komunikačního bujení a šumu keců všeho druhu. Každé slovo počítá a žádné není zbytečné.

ANOTACE: Básnická výpověď Radka Touše je založena především na úspornosti výrazu a působivých detailech. Knihu doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše. „Básně ze Štičí kosti vznikaly asi sedm let. Potřebu vyslovit osobní zkušenost zde koriguje vědomí, že autor nemá vlastně moc co sdělit. Výsledkem je zamlčování slovy, snaha zachytit skrytou dynamiku prožívání ve venkovské krajině autorova dětství a dospívání,“ upřesňuje Radek Touš.

Radek Touš (1993) pochází z Třebíšova, vesnice na Klatovsku. Vyučil se truhlářem. V současnosti pobývá v Opavě, kde vystudoval bohemistiku. Literární vědou se zabývá i nadále, píše dizertační práci o Růženě Svobodové na Univerzitě Palackého v Olomouci. Básně publikoval v časopisech, první místa si odnesl z několika literárních soutěží.

Vojtěch Vacek: Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart)

Vyjádření poroty: Ve sbírce Měňagon se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas.

ANOTACE: Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.

„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ uvádí Vojtěch Vacek.

 Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.

 

***

Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 17 prací:

Dominik Bárt: Spodoby (Větrné mlýny)

Nela Bártová: Na konci chodby je ráno (Bílý Vigvam)

Martin Bečan: Hvězdopravec (Fragment)

Iveta Ciprysová: Na hrotu studny (Pavel Mervart)

M’Badjala Diaby: Na hraně (Pointa)

František Hruška: Převážná doba (Větrné mlýny)

Tom Jurka: Cesta Dvou (Tomáš Jurka)

Lukáš Malý: Lyceum (Epocha)

Tristan Nireas: Růženec z ocele (Nevim)

Alžběta Johanka Petrová: Zastaveni (Klenov)

Tim Postovit: Motýlí pavilon (Host)

Veronika Saforková: Deník šílenství (Dobrovský)

Kristýna Svidroňová: Sochy z peřin (Protimluv)

Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)

Radek Touš: Štičí kost (Trigon)

Vojtěch Vacek: Měňagon (Nakladatelství Pavel Mervart)

Klára Vaníčková: Prosvítám (Dauphin)

***

Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá nominace do 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) již přijímá přihlášky knih, které budou kandidovat na Cenu Jiřího Ortena 2022. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 35. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2021. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2022. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Po 10 000 Kč budou odměněni i další dva nominovaní. Ukázky z vítězných knih budou přeloženy do AJ, Nj a FJ a v následujícím roce bude laureát vyslán na tvůrčí pobyt do zahraničí.

Cena Jiřího Ortena 2022 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením. Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou  zaslat poštou či osobně doručit na adresu:

Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00, sckn@sckn.cz

Vítězem 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Šimon Leitgeb s básnickou sbírkou Betonová pláž

V pondělí 17. května v 17 hodin proběhlo v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena (CJO) 2021, které bylo živě streamováno na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra. Vítězem 34. ročníku soutěže pro mladé talentované autory do 30 let je Šimon Leitgeb (1996). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Betonová pláž, která je jeho druhým počinem. Kniha Leitgebových básnických miniatur vyšla v JT´s nakladatelství v roce 2020 a odbornou porotu zaujala svou přímočarou a nesentimentální dětskou optikou, z níž autor buduje konkrétní, uvěřitelný svět malého chlapce z okraje společnosti.

Na své druhé básnické sbírce Betonová pláž jsem intenzivně pracoval dva a půl roku. Začal jsem ji psát při druhé jízdě v rozdrncaném autobuse na Ukrajinu. Jel jsem tehdy za současnou přítelkyní, kterou jsem tam potkal dva týdny zpátky během čtení textů z mé první sbírky Mezi náma, které mi do ukrajinštiny přeložil tamní básník Petro Miďanka. Tím začala má dlouhá cesta za hranice. Vzpomínám si, jak jsem pak vozil rukopis v horní kapse krosny přes státy bývalé Jugoslávie, thajské hostely a pláže až do New Yorku, aniž bych měl jedinou kopii. Vzpomínám si, jak jsem se troufale zeptal Biancy Bellové, jestli mi nepřeloží texty z rukopisu do angličtiny, abych obrazil pár čtení v Anglii a při prvním z nich jsem se seznámil s londýnským básníkem Deanem Attou, který mě od té doby svými texty a společenskými postoji nepřestává inspirovat. Po necelých dvou letech cestování jsem pak v Gruzii proškrtával víc jak sto stran rukopisu na podlaze hotelového pokoje a poslouchal revoluci probíhající doslova pod okny. Rukopis tak se mnou projel Evropou, Amerikou i Asií a těsně po Silvestru 2020 stráveném v Connecticutu jsem se ho rozhodl poslat na redakci dlouholetému kamarádovi Janu Těsnohlídkovi, se kterým jsme ho „dotáhli na konec cesty“ v jeho JT’s nakladatelství. Udělalo mi pak radost, když se obálky ujmul Jaromír 99, jehož ilustrace a hudbu dlouho se zájmem sleduji,“ uvedl laureát Šimon Leitgeb.

Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik Petr A. Bílek, literární kritik a filozof Petr Fischer, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.

„Působivost Betonové pláže a její čtenářská přístupnost spočívá také v tom, že Leitgeb svou „sociálně-kritickou“ intencí (pokud vůbec nějakou měl) nemává čtenáři před nosem a nechává ji jen zvolna, neagresivně vyvstávat. Díky tomu se s jeho hrdinou může identifikovat opravdu každý – vždyť každé dítě někdy trpí samotou a nepochopením, a pohádkám o šťastném dětství může věřit leda ten, kdo aspoň polovinu toho svého naschvál zapomněl,“ sdělila za porotu spisovatelka a redaktorka Božena Správcová.

Oceněná kniha vzešla z 21 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné Betonové pláže to byl počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.

Cena Jiřího Ortena 2021 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. V roce 2020 strávil měsíc v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovatel Vratislav Maňák, laureát CJO 2012. V tomto roce bude v umělecké kolonii, která existuje již od 19. století, měsíc žít a tvořit Hana Lehečková, vítězka CJO za rok 2020.  Během svého pobytu se autorka také představí německému publiku na mezinárodním literárním festivalu v Brémách. Rezidenci poskytuje České literární centrum ve spolupráci s Uměleckými domy Worpswede, literárním festivalem globale° a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. A stejně jako v minulém roce, také s 10 000 Kč pro oba další nominované.

                                                                O vítězné knize

Šimon Leitgeb: betonová pláž (JT’s nakladatelství)

ANOTACE: Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu rozděleného do tří oddílů. Oproti syrovosti první sbírky nicméně nové texty vykazují melancholické zjemnění a větší míru obraznosti, která místy nabývá až symbolistního rázu. Svět se ukazuje jako podivné místo k existenci.

Šimon Leitgeb (1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Publikoval ve většině českých literárních časopisů a v roce 2016 se objevil i v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host, 2016). Jeho básně byly přeloženy a publikovány v Rakousku, na Ukrajině a v Rumunsku. Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde se aktivně podílí na chodu kulturního života organizací literárně-hudebního pořadu Mezi náma a festivalu Literatura žije!.

Laudatio Boženy Správcové ke knize Šimona Leitgeba Betonová pláž

Dalo by se říci, že Betonová pláž je minimalistická poema – třeba o svobodě a o končícím dětství. Nic se tu nelíčí a nepopisuje, spíš pojmenovává a prožívá. Za zvláštními, vlastně velmi přímými slovními spoji tušíme neblahé děje, kterým se běžným jazykem říká třeba sociální vyloučení, šikana, pobyt v děcáku – ale dětský pohled lyrického hrdiny nepřipouští žádné fňukavé dospělé hodnocení. A prodírá se vší tou civilizační podivností bez ztráty životaschopnosti, čistoty a zářivosti.

Jako básník Šimon Leitgeb neoslňuje šťavnatými obrazy a výrazivem, ale spíš zhuštěností a přesností. Několika slovy dovede načrtnout i dost komplikovanou situaci, na kterou by prozaik spotřeboval mnoho stran a možná i kapitol. Víme přesně, se děje, když napíše: „za strejdou choděj holky z města / třesou karavanem / a způsobujou zemětřesení // čekám na stromě / dokud neodejdou…“ a víme dokonce i co si o tom dětský pozorovatel myslí: skoro nic, jen to registruje. Dokážeme si představit, kde a co se odehrálo, když „v noci starší kluci zhasli / objevili se před postelí malejch / a zacpali jim pusu // ráno sme objevili adama na záchodě (…) co ti udělali? / sebrali mi oblečení / dívám se na něj / dívá se do zdi…“, a velice dobře porozumíme směsici protichůdných, a přitom pořád dětských pocitů, která stojí za básní: „třídní vypadá / jak tlustej džon lenon / ptá se / jestli známe bíbls / a všichni zvedaj ruce // kdyby mezi nás natáh struny / zahrál by imedžin /// tlustej džon je můj vzor // nebudu poslouchat bíbls / prosednu mu kytaru / a nebudu se hlásit / aby si mě všim // je nás tu tolik / že je potřeba / trhat struny“.

Touto nenápadnou vybroušeností na úrovni jednotlivých básní však Šimon Leitgeb nekončí. Výběrem a řazením básní-detailů se mu zdařilo poskládat komorní, a přitom svým způsobem burcující příběh dítěte, kterému chybí rodinné zázemí a porůznu přežívá na okraji společnosti, mimo jiné také díky své imaginaci. Ale ani o ten příběh tu tolik nejde, spíš o vnitřní svět dětského hrdiny. Básnická kompozice vygraduje posledním textem, který leccos převrací naruby: zjistíme, že ten svět je ještě trochu jiný, než jsme si celou dobu představovali, a posouvá celou výpověď k větší hloubce a melancholii, ale možná i k naději. Zároveň se touto poslední básní začíná imaginární svět, který si dítě v sebeobraně vybudovalo, neodvratně hroutit – ne proto, že by se stalo něco hrozného, ale dítě prostě vyrostlo a možná se napříště obejde i bez pomoci vymyšleného parťáka...

Působivost Betonové pláže a její čtenářská přístupnost spočívá také v tom, že Leitgeb svou „sociálně-kritickou“ intencí (pokud vůbec nějakou měl) nemává čtenáři před nosem a nechává ji jen zvolna, neagresivně vyvstávat. Díky tomu se s jeho hrdinou může identifikovat opravdu každý – vždyť každé dítě někdy trpí samotou a nepochopením, a pohádkám o šťastném dětství může věřit leda ten, kdo aspoň polovinu toho svého naschvál zapomněl.

***

Livestream slavnostního vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2021: 17. 5. v 17 hodin

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) zve ke sledování livestreamu ze slavnostního vyhlášení výsledků 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2020.

KDY: 17. KVĚTNA 2021 od 17 HODIN

KDE: Facebook Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra (+ YouTube)

Odborná porota jmenovaná SČKN nominovala básnickou sbírku Šimona Leitgeba Betonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), novelu přinášející zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.

Autoři přečtou ukázky z nominovaných knih, současně je v krátkých rozhovorech představí člen poroty, literární kritik a filozof Petr Fischer. Další z letošních členů poroty: Božena Správcová, Štěpán Kučera a Petr Bílek promluví o důvodech nominace jednotlivých autorů.

Cenu na závěr udělí předseda SČKN Martin Vopěnka, šek na 50 000 vítězi předá radní pro kulturu MHMP Hana Třeštíková. Michala Čičváková z ČLC předá do AJ, NJ a FR přeložené ukázky z děl jednotlivých autorů.

***

Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2021:

Přímočará básnická sbírka Betonová pláž, románové zápisky mladé schizofreničky V hlavě a prozaický debut Praskliny

V pořadí 34. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 21 přihlášených titulů tři pozoruhodné knihy: básnickou sbírku Šimona Leitgeba Betonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky, a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2021 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.

Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely
zahraniční propagace.

Porota 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik Petr A. Bílek, literární kritik a filozof Petr Fischer, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. V roce 2020 strávil měsíc v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovatel Vratislav Maňák, laureát CJO 2012. V tomto roce bude v umělecké kolonii, která existuje již od 19. století, měsíc žít a tvořit Hana Lehečková, vítězka CJO za rok 2020.  Během svého pobytu se autorka také představí německému publiku na mezinárodním literárním festivalu v Brémách. Rezidenci poskytuje České literární centrum ve spolupráci s Uměleckými domy Worpswede, literárním festivalem globale° a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Šimon Leitgeb: Betonová pláž (JT’s nakladatelství)

Vyjádření poroty: Básnické miniatury jsou díky přímočaré a nesentimentální dětské optice působivé už samy o sobě. Leitgeb z nich však buduje konkrétní, uvěřitelný svět malého chlapce z okraje společnosti. Na hlubší rovině se tak vzácně setkává důležité sociální téma s básnickým vidění a dotaženou originální kompozicí.

ANOTACE: Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu rozděleného do tří oddílů. Oproti syrovosti první sbírky nicméně nové texty vykazují melancholické zjemnění a větší míru obraznosti, která místy nabývá až symbolistního rázu. Svět se ukazuje jako podivné místo k existenci.

Šimon Leitgeb (1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Publikoval ve většině českých literárních časopisů a v roce 2016 se objevil i v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host, 2016). Jeho básně byly přeloženy a publikovány v Rakousku, na Ukrajině a v Rumunsku. Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde se aktivně podílí na chodu kulturního života organizací literárně-hudebního pořadu Mezi náma a festivalu Literatura žije!.

„Na sbírce Betonová pláž jsem intenzivně pracoval dva a půl roku. Rukopis se mnou projel Evropu, Ameriku i Asii a z postupně nasbírané přibližně stovky básní se do sbírky dostaly sotva tři desítky. Moje debutová sbírka Mezi náma vzbudila k mému překvapení nemalý ohlas, což samozřejmě stupňovalo očekávání na druhou knihu. S přispěním redakce Jana Těsnohlídka si v Betonové pláži stojím za každým slovem. Myslím si, že básně fungují nejen samy za sebe, ale pracují i komplexně, jako dlouhý příběh, poema. Jsem rád, že se obálky ujal Jaromír 99, protože jeho práci mám moc rád, a i to přispělo k celku, který je teď nominován na Cenu Jiřího Ortena, čehož si velice vážím,“ říká Šimon Leitgeb.

Gábina Pokorná: V hlavě (Práh)

Vyjádření poroty: Román poskládaný z blouznivých, drásavých i temně vtipných „zápisků mladé schizofreničky“ je text v dobrém slova smyslu terapeutický (přináší i osvětu, co to diagnóza F20 vlastně znamená). Zároveň jde o výsostnou a suverénně psanou literaturu. Neustálé napětí mezi neuspořádaným světem v hlavě a přesně volenými slovy přináší silný čtenářský zážitek.

ANOTACE: „Schizofrenie není nemoc, je to životní styl.“ Novela V hlavě zachycuje psychickou nemoc z pohledu mladé vysokoškolačky, která prožívá svá první milostná vzplanutí i zklamání. Ukazuje životní peripetie s mnoha eskapádami, na jejichž konci se mísí pocit rezignace s nadějí nových začátků.  Vnitřní monology poodhalují zákoutí lidské duše, ve které se denně rozehrává nevyrovnaný boj dobra se zlem. Kniha bez příkras přináší zápisy reflektující úzkostné pocity, ale i humor každodennosti. To vše na pozadí diagnostikované F20.

Gábina Pokorná (1990) vystudovala magisterský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nyní je doktorandkou programu Česká literatura na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studuje na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální obor Sociální práce. Působila jako asistent pedagoga na základní škole Jedličkova ústavu, v Psychiatrické nemocnici Bohnice vedla kurz biblioterapie určený pro dlouhodobě hospitalizované klienty. Nyní pracuje ve školství. Debutovala novelou V hlavě: Ze zápisků mladé schizofreničky (2020). V nakladatelství Togga ji vyšla básnická sbírka Psychotické básně Filipa Umřela (2021).

„Nerada vzpomínám na dobu, kdy jsem novelu V hlavě psala, musím však uznat, že mi toto období po tvůrčí stránce dost pomohlo. Nikdy předtím ani potom bych si na zpracování podobného tématu asi netroufla. Ačkoliv se v knize zračí mé tehdejší bolesti a zklamání, není to autobiografie,“ uvádí Gábina Pokorná.

Klára Vlasáková: Praskliny (Listen)

Vyjádření poroty: Nápaditým příběhem, plným příznačných postav, se nominovaná próza odvážně a s ambicemi pokouší tematizovat zásadní problémy společnosti pozdní doby, jako je ztráta smyslu práce nebo víry v udržitelný rozvoj světa. I enviromentální žal možná skrývá naději.

ANOTACE: Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice i přesahu, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat...

Klára Vlasáková (1990) je spisovatelka, publicistka a scenáristka. Píše filmové a komiksové scénáře a rozhlasové hry. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Českou televizí nebo Salonem Práva. Praskliny jsou její románový debut. S výtvarnicí Juliánou Chomovou vytvořily komiks Spiritistky. Její povídky se objevily ve sbírkách Divočina nebo Budoucnost.

„Praskliny se zabývají tím, jakou podobu světa vlastně chceme a jak z té, která se řítí ke katastrofě, vystoupit. Psala jsem je před pandemií, a je tak pro mě zvláštní – a někdy znepokojivé – číst na různých online besedách ty pasáže, které se až nepříjemně shodují s naší koronavirovou realitou. V tomhle ohledu bych popravdě byla radši, kdyby určité jevy zůstaly bezpečně zavřené v knížce,“ říká Klára Vlasáková.

 

***

Do 31. ledna 2021 je možné přihlásit knihy mladých talentovaných autorů

do 34. ročníku Ceny Jiřího Ortena

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá od začátku prosince 2020 přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2021. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 34. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2020 autorem mladším třiceti let věku.  Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2021. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i oba dva další nominovaní. Ukázky z vítězné knihy budou přeloženy do AJ, NJ a FJ, součástí ceny je i tvůrčí pobyt autora v zahraničí.

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum.

Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.

Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení  zde) zaslat poštou či osobně doručit na adresu:

Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.

 

***

Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stala Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé“ duše

V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. 9. od 17,00 v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

„Za tu dobu, co se věnuji vlastní autorské tvorbě, jsem zjistila jednu věc: když jde o tvorbu pro dospělé, „normální“ příběh mě prostě nebaví. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale vždycky ze mě nakonec vypadl nějaký podivný literární útvar balancující na hranici dětské naivity a halucinačních stavů. Taková je i Svatá hlava,“ uvedla laureátka Hana Lehečková.

Vítězku vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik Petr A. Bílek, spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, překladatel a básník Ondřej Hanus, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková a redaktor Štěpán Kučera. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.

Oceněná kniha vzešla z 24 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné Svaté hlavy to byl román o hiphopové komunitě Malej NY, jehož autorem je Přemysl Krejčík a originální báseň v próze Mount Anne Ladislava Slezáka, v níž sledujeme netradiční milostný vztah.

Cena Jiřího Ortena 2020 byla udělena za laskavé podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hl. m. Prahy, Státního fondu kultury a Českého literárního centra. České literární centrum (ČLC) věnovalo residenční pobyt v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovateli Vratislavu Maňákovi, laureátovi CJO 2012, který byl po několik ročníků také jedním z členů odborné poroty.

Od příštího ročníku bude poskytnuta možnost tvůrčí rezidence vždy jednomu z nominovaných z předchozího roku CJO.

Všichni nominovaní od ČLC obdrželi překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. A nově také s 10 000 Kč pro oba další nominované.                                                       

Hana Lehečková: Svatá hlava (Vyšehrad)

ANOTACE: Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.

Hana Lehečková (*1990) pochází z jižních Čech a vystudovala obor Teorie a kritika na pražské DAMU. Autorsky se věnuje především rozhlasovým hrám a pohádkám pro děti (Johana a továrna na sny, Eliáš Říha zachraňuje svět ad.), její seriál Vesmírné putování komety Julie uvedl Český rozhlas jako historicky prvního živě čteného Hajaju. Okrajově se věnuje i dramatické tvorbě (Švandovo divadlo: V(ý)chod, Divadlo Letí: Trollí matka). Knižně debutovala v roce 2018 s titulem Co se děje v Podpostelí, Svatá hlava je její první knihou pro dospělé. Pracuje jako literární redaktorka v nakladatelství a dodělává si doktorát na DAMU. 

 

Laudatio ke knize Svatá hlava od Pavly Horákové

Knihy mají tu moc přenášet nás do jiných světů, teleportovat do jiných časů, krajin, prostředí, společenských vrstev. A některé nás dovedou uvádět i do cizích duší. Zvláštním zážitkem pak je, když nás vpustí do myslí, které se vymykají obecným představám o normě, do nitra lidí na okraji, vyloučených pro svůj původ, pro svůj hendikep či pro své skutky – lidí, od kterých v životě leckdy raději dáváme ruce pryč, abychom se jejich údělem náhodou nenakazili.

Ve Svaté hlavě Hany Lehečkové se ocitáme přímo uvnitř takového člověka a musíme se jeho životem pomyslně umazat celí. Do vínku dostal poruchu intelektu a osobnosti, neúplnou rodinu, bídu, nevraživé sousedy. Nemá společenské brnění v podobě jmění, vztahů nebo postavení, které nám ostatním pomáhá obstát ve vnějším světě, a nezbývá mu než si svůj svět vyztužit zevnitř. Pomocí náboženských dogmat a vlastního mravního kodexu, ritualizace činností, různých výčtů, počtů a pravidelnosti. Bez nich se jeho svět bortí, mysl se cyklí.

Ponor do „slabé duše“ autorka zprostředkovává svébytnými výrazovými prostředky. Pomocí jazyka nenapodobuje, nýbrž od základu vytváří uvěřitelný, komplexní a soudržný vnitřní svět vypravěče, do kterého se jen občas prolamuje ten vnější v podobě ozvuků médií, výroků sousedů, vrstevníků, učitelů nebo jiných autorit.

Proud vyprávění je až meditativní, text bez interpunkce chvílemi připomíná monotónní žalozpěv, svébytný jazyk vypravěče se zadírá pod kůži, jeho melodie se rozeznívá v čtenářově hlavě, stává se jeho vnitřní řečí, div že nenavozuje změněný stav vědomí. Vypravěč nás svou vemlouvavostí a vtíravostí přesvědčuje o své výjimečnosti, i když racionálně víme, že realita je jiná. Proměňuje se kadence řeči, klidné pasáže střídají běsy a blouznění, jeho mysl se tříští a znovu skládá, myšlení je ulpívavé, nutkavé. To výborně zrcadlí i psychotická grafika, chybějící interpunkce, střídání fontů a velikostí písma, odsazování řádků, užívání kurzívy nebo kaligramů.

Cestou z prokletí vyloučenosti je pro hrdinu Svaté hlavy představa vlastní výlučnosti. Stačí nepatrná obměna hlásek a přeskupí se i vlastní sebepojetí. Takto nenápadná může někdy být hranice mezi šílenstvím a genialitou, velikášstvím a vyvoleností, bludem a vnuknutím. Vypravěč osciluje mezi mesiášskou a ďábelskou polohou, skrze něž však prosvítá jistá ryzost. Vidí náš svět skoro jako dítě a díky tomu nám o něm nevědomky přináší překvapivá svědectví, zároveň mluví se sugestivností manipulátorů, kteří dovedou strhnout ostatní díky tomu, že svým bludům sami beze zbytku věří. Autentická víra je totiž chytlavá, charismatická. Díky víře je i obecní blázen ve svém světě král. A je to právě víra, i když jiná než hrdinovo osobité pojetí křesťanství, totiž víra ve stvořitelskou moc slova, co jej nakonec vysvobodí – v závěru je hrdina proměněn právě silou slova.

Svatá hlava je kniha jakoby jedním dechem vyprávěná a jedním dechem ji lze i přečíst. Je to kniha výjimečná nejen pozoruhodnou prací s jazykem, ale i prací s psychologií – hrdinovou i čtenářovou. Z objektivního pohledu máloco může vyvolávat sympatie k postavě, které se téměř veškeré její okolí štítí, avšak Haně Lehečkové se podařilo stvořit antihrdinu, s nímž upřímně prožíváme jeho myšlenkové a citové zvraty a cítíme úctu k jemu zraněnému lidství.

***

Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 a autorské čtení nominovaných autorů – 15. 9. v 17 hodin

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN)  zve na slavnostní vyhlášení výsledků 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2019.

KDY: 15. ZÁŘÍ 2020 od 17 HODIN

KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)

Odborná porota jmenovaná SČKN nominovala román o hiphopové komunitě Malej NY, jehož autorem je Přemysl Krejčík, novelu Svatá hlava Hany Lehečkové poskládanou z blouznivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici a originální báseň v próze Mount Anne Ladislava Slezáka. 

Slavnostní vyhlášení bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání muzikanta Mikoláše Chadimy.

Cena Jiřího Ortena 2020 je udílena za laskavé podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hl. m. Prahy, Státního fondu kultury a Českého literárního centra. Sponzorem je také tiskárna Akcent Vimperk.

České literární centrum (ČLC) věnuje rezidenční pobyt v německé umělecké kolonii ve Worpswede spisovateli Vratislavu Maňákovi, laureátovi CJO 2012. Od příštího roku bude poskytnuta možnost tvůrčí rezidence vždy jednomu z nominovaných z předchozího roku CJO.

Všichni tři nominovaní jako dar obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace.

Cena pro vítěze je stejně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií ve výši 50 000 Kč, letos obdrží po 10 000 Kč i další dva nominovaní.

CJO 2020 - užší nominace pro 33. ročník Ceny Jiřího Ortena

Hiphopová detektivka Malej NY, psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů Svatá hlava a pozoruhodná báseň v próze Mount Anne

 

Svaz českých knihkupců a nakladatelů z důvodu nouzového stavu a s tím souvisejícího zrušení letošního ročníku knižního veletrhu Svět knihy Praha, který se měl konat v květnu, přesunul vyhlášení tří nominovaných na Cenu Jiřího Ortena (CJO) 2020 na 15. června 2020. V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena pro mladé spisovatele do 30 let byli odbornou porotou jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů tři pozoruhodné literární počiny: jediný současný román o hiphopové komunitě Malej NY, jehož autorem je Přemysl Krejčík, novela Svatá hlava Hany Lehečkové poskládaná z blouznivých a nespolehlivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici a originální báseň v próze Mount Anne Ladislava Slezáka, v níž sledujeme milostný vztah dvou lidí – Lamura a Milove.

Jméno vítěze či vítězky bude slavnostně vyhlášeno 15. žáří v 17 hodin v Zrcadlové kapli v Klementinu. Laureát Ceny Jiřího Ortena 2020 získá tradiční peněžitou prémii 50 000 Kč a nově si odměnu odnesou také zbylí dva nominovaní – každý získá 10 000 Kč. Cena Jiřího Ortena je udílena za laskavé podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hl. m. Prahy, Státního fondu kultury a Českého literárního centra.

České literární centrum (ČLC) věnuje residenční pobyt jedné z předchozích nominovaných Lucii Faulerové (Lapači prachu, 2017). Od příštího ročníku bude udělován vždy jednomu z nominovaných z předchozího roku CJO. Všichni nominovaní jako dar do ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace.

Tři knihy z 24 přihlášených titulů vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik Petr A. Bílek, spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, překladatel a básník Ondřej Hanus, spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková a redaktor Štěpán Kučera. Předsedou poroty se stal Petr A. Bílek.

Cena Jiřího Ortena je určena autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Ondřej Macl a Anna Cima.

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Přemysl Krejčík: Malej NY (Host)

Porota vybrala hiphopovou detektivku Přemysla Krejčíka mezi nominované, protože „překračuje hranice žánru i subkultury. Zrychlený a silácký svět hip hopu tu velmi názorně předestírá problémy, které se týkají nejen raperů: sektářství, ješitnost, neschopnost dospět, pomíjivost, ale i potřebu nadhledu, usmíření a naděje.

ANOTACE: Nymburk není New York, to ale neznamená, že tu občas někdo někoho nezabije. Malej NY, to je malej New York čili Nymburk, kde se nesellí úplně tvrdý drugs, ale hlavně hulí tráva a pije pivko, na ulici vás nesejme nigga z jinýho klanu devítkou, ale spíš dostanete přes hubu od nácků nebo pankáčů. Zvlášť když nosíte rovnej hiphoperskej kšilt. Malej NY je román o tom, že je rok 2005, vám je -náct a máte hiphopovou kapelu. Všechno kolem vás je nějaký zrychlený a nakonec se to semele tak tragicky, že po pár letech skončíte na gauči u psychoterapeuta. Právě tady vlastně Krejčíkův příběh začíná. Jako terapeutická cesta přes divokou minulost k sobě samému. Jenže někdejší události se z odstupu jeví v jiném světle — zvlášť když vám napíše esemesku mrtvý kamarád. Těžko se rozhodnout, co je blbý vtip a co už vyhrožování. Tváře z někdejší subkulturní komunity se proměnily, lidé jsou nečitelní a vzpomínky se zdají být jediným klíčem k tomu hlavnímu: že smrt vaší první holky určitě nebyla nešťastná náhoda. Malej NY je jediný současný román o hiphopové komunitě, se soundtrackem, který funguje jako stroj času. A smrt je i tady otázkou vteřiny, stejně jako ve velkým NY.

Přemysl Krejčík (nar. 1991) pochází z Nymburka, v současné době žije v Pardubicích, kde na filozofické fakultě vystudoval historicko-literární studia a navazující dějiny literární kultury. Nyní působí na Univerzitě Pardubice jako doktorand oboru historie. Je autorem básnických sbírek Křehké nepřenášet (2015) a Asfaltovej plameňák (2017), souboru sci-fi povídek Kybersex (2016), románu Univerzální katalog zoufalců (2016) a také jedním z autorů kolektivního krimi románu Šest nevinných (2015), který vznikl během veřejného nepřetržitého psaní, trvajícího 72 hodin. Jeho zatím poslední knihou je literárně-teoretický počin Zatmění po utopickém večírku: Sonda do české dystopické prózy 80. let 20. století (2019). Je také šéfredaktorem literárního časopisu Partonyma a věnuje se psaní recenzí pro různá periodika. V roce 2004 založil hiphopovou skupinu, kde působil až do jejího zániku v roce 2014. Od sklonku roku 2017 je členem pardubické rapmetalové kapely Soundflip.

Román Malej NY vychází především ze zkušeností a zážitků získaných mým někdejším působením v hip-hopové kapele a dospíváním uvnitř rapové komunity. Před třemi lety jsem se k hudbě vrátil a od té doby působím v crossover/ rapmetalové kapele Soundflip,“  řekl Přemysl Krejčík.

Hana Lehečková: Svatá hlava (Vyšehrad)

Vyjádření poroty: „Nominovaná novela Hany Lehečkové je poskládaná z blouznivých a nespolehlivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti".“

ANOTACE: Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen o

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace