Prestižní ocenění pro mladé autory, původně založené Kolegiem pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělávání, se uděluje se již od roku 1987.

 

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Sufian Massalema: Možnosti přehlíženého (Větrné mlýny)

Vyjádření poroty: Sufian Massalema je ve svém básnickém debutu skvělým a přesným pozorovatelem. Neobyčejným spojením civilních momentů, citlivostí a zkušenostmi ze dvou kultur vzniká originální básnický obraz často završený jemnou pointou. Údernost je dána závažností situace i tichem, které ji obklopilo hned, jak se stala. Autorův básnický jazyk je neveselý a silný, plný úcty a porozumění.

Anotace: Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Třeba na diskotéce v Držkově: Zeptala se mě / co poslouchám / odpověděl jsem / že korán nebo techno. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra? Pojedeme se tam podívat, až skončí válka? A která? Sufian Massalema ve svých básních nemluví o rozdílnosti kultur. Smrad spálených pneumatik je stejný v Rijádu i v serpentinách u Jablonce. Stejně jako šílenství a touha po bezpečí.

„Kniha je mým pokusem o syntézu české a arabské poezie, hledání podobností a průsečíků mezi dvěma kulturami. Cílem však nebylo čtenáře šokovat něčím exotickým, cizím, právě naopak. Je výzvou či možná ponouknutím k ponoření se hlouběji k otázce, co nás dělá člověkem," sdělil Sufian Massalema.

Sufian Massalema (*1999) se narodil v Jablonci nad Nisou, žije v Praze. Na PF UK studuje práva, současně navštěvuje obor blízkovýchodní studia na FF UK. Věnuje se slam poetry, vystupoval například v Egyptě či ve Vietnamu. Spolupořádá literární a kulturní akce. V roce 2024 mu v nakladatelství Větrné mlýny vyšla debutová sbírky s názvem Možnosti přehlíženého.

Lubomír Tichý: Místní (Fra)

Vyjádření poroty: Dlouho se v české poezii neobjevil básník s tak ryze nesmělým a zároveň lyricky suverénním jazykem. Debut, v němž Lubomír Tichý ze svého prožívaného periferního mikrosvěta činí něco velmi univerzálního a současného. Síť propletených vztahů se zde vyjevuje na pozadí environmentálního podtextu a digitality imaginace. Jedná se o sbírku, v níž se prostředí nejen popisuje, ale i spoluvytváří.

Anotace: Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň. Lubomír Tichý napsal sbírku, kde se svět technologií organicky prolíná s přírodními motivy. Sbírka navíc věrně zachycuje realistické zobrazení venkovského života, ve kterém se v neděli už neozývá klinkot kostelních zvonů, ale přeřvávající se motory automobilů a sekaček.

„Kniha Místní vznikala nutkavým obkružováním jednoho místa, mé rodné obce, na kterou

jsem kladl různé důrazy. Dětství, rozkročení mezi vesnickým a digitálním prostředím nebo

ambivalentní interakce se zvířectvem i obyvatelstvem – to jsou zřejmě hlavní úběžníky mého

psaní, byť se vyjevují spíš ex post. V abstrakta totiž přílišnou důvěru nechovám – na rozdíl od

detailně konkrétního pohledu směrem ven,“ uvedl Lubomír Tichý.

Lubomír Tichý (*2003) pochází z Rozběřic, studuje bohemistiku a polonistiku na FF UK.

Píše recenze a reflexe poezie i prózy (A2, Revue Prostor, Databáze knih), přispívá

pravidelnými sloupky do časopisu Host. Publikoval básnickou knihu Místní (Fra, 2024), která

byla nominovaná na Magnesii Literu v kategorii debut roku. Jeho tématem je prostor.

 

Apolena Vybíralová: Vzteklina (Bílý Vigvam) 

Vyjádření poroty: Ve svém působivém a formálně originálním básnickém debutu básnířka prokazuje autorskou zralost a zároveň zůstává neotřelá a svěží. Psaní Apoleny Vybíralové umí být minimalistické, a přece plastické, drsné, a přitom ne vulgární, ostré i láskyplné, aniž sklouzne ke kýči. Neokázalými jazykovými prostředky črtá autorka metafory, které se zadírají pod kůži a současně inovují žánr milostné poezie.

Anotace:  Jedna příjmová zpráva, pár těkavých pohledů ze strany na stranu a dva světy, jež se na chvíli potkávají. Jeho řeč je něžnou fantazií, její je vzteklá nákazou. Jenže pak se prožene smečka vzteklých psů – a dál už putuje každý zvlášť. Kniha, která nikdy nemůže skončit smírem a která vždy zanechá stopu – jako psí tlapa v prachu.

„Vzteklina pro mě problematizuje hledání vlastního místa ve světě. Mnohem víc než o velkých věcech je ale o těch malých, intimních: o vzteku, který pramení z nepochopení a míjení se s hodnotami okolí; o hře a jemnosti, které jsou čím dál vzácnější; o vyprázdněnosti slov a potřebě vymezit sebe sama nezávisle na všem zmíněném. Přináší paradoxy a vytváří svět, který je ve všech ohledech hraniční – stojí mezi realitou a sny, přijetím a vzdorem, sebestředností a přehnanou sounáležitostí. Sama ji někdy čtu s ironií a nadhledem, jindy smrtelně vážně,“ sdělila Apolena Vybíralová.

Apolena Vybíralová (*2001) se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity věnuje bohemistice a hispanistice. V dubnu 2023 získala za své texty Literární cenu Vladimíra Vokolka, v témže roce se stala finalistkou LSFH. V nakladatelství Bílý Vigvam jí v prosinci 2024 vyšla debutová sbírka Vzteklina.

Tipy porotců:

Tipy Jonáše Hájka:

Běla Čápová: Cucat vnitřní mňau (Malvern)

Už dlouho jsem nečetl tak dobrý nonsens. Takový, který má blízko k podstatě poezie a hudby a jehož subverzivní potenciál by měl být neprodleně zastřižen. Vari, kloboučníci, neprojdete bez úhony kolem forzýtie střásající své květy v rytmu básnířčiny nezbedné kytary.

Dorota Ambrožová: Poslední léto (Listen)

Jak se to Dorotě Ambrožové podařilo, že její hrdinka na relativně malé ploše novely projde přerodem z revoltující, drzé a zdánlivě sebevědomé dorostenky v dospělého jedince vědomého si svých chyb takřka nepozorovaně? Přesvědčivá próza o rozporech a ztrátách mládí, které nás bolestivě formují, o hledání opěrných bodů, které je saháním do prázdna tak dlouho, dokud neodpustíme sami sobě.

 Tip Karla Pioreckého:

Anna Štičková: Všude pak viděla husy (Protimluv)

Jazyk sbírky pozoruhodným, podmanivým a neobyčejně precizním způsobem přiléhá ke všemu, co se nám autorka rozhodla odkrýt ze světa intimních vztahů i kolektivních traumat. Zároveň jsou tyto básně mimořádně přesvědčivým svědectvím o nekončícím procesu hledání a hlubšího poznávání identit, z nichž se skládáme – v tomto případě především identit rodových, rodinných a náboženských.

Tip Libora Staňka: 

Olga Wawracz: Komunitní rozměr (Větrné mlýny)

Generační výpověď, v níž se vybydlená existence zabydluje poezií. Komunitní rozměr je sbírka, kde se politický živel přirozeně snoubí s introspektivním prožíváním a humorným distancem… Angažovanost 21. století, v němž se básnířka nebojí být aktivistou.

Tip Karla Škrabala:

Uyên Giang Nguyen: Co by tomu řekli doma (Hnízdo)

Slam poetry si na tuzemské literární scéně vydobyla nepřehlédnutelné místo a Uyên Giang Nguyen zvaná Večerka patří k jejím předním představitelkám. Její texty neslouží zdaleka jen pro pobavení posluchačů, ani netrpí nadprodukcí slov. Naopak, servíruje vážná témata jasným ale poetickým jazykem. Co by tomu řekli doma, když „ve večerkách zásadně zdravím potichu a česky“. Dali jí jméno Moudrá řeka, teď ústí na ulici Spálená.

Tip Sáry Vybíralové:

Kristina Hamplová: Lover/Fighter (Paseka)

Málokdy se v české literatuře objeví tak suverénní a stylově jednotná debutová próza, která navíc organicky spojuje realistické i dystopicko-surreálné polohy. Kristina Hamplová čtenáře zároveň nalákává na chytlavou zápletku i nakopává do zadku za veškerá očekávání, jež by si snad mohl dovolit. Je to román-jízda, z níž se probudíme rozbití, ale s pocitem doznívajícího vzrušení, že jsme se mohli zúčastnit.

***

Cena Jiřího Ortena otevírá další ročník

Svaz českých knihkupců a nakladatelů již přijímá přihlášky do 38. ročníku Ceny Jiřího Ortena 

Od začátku prosince 2024 lze zaslat přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2025. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 38. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2024 autorem mladším třiceti let věku. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2025. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní.  Ukázky z vítězné knihy budou přeloženy do AJ, NJ a FJ. 

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.
 Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení v oddílu O ceně) zaslat poštou či osobně doručit na adresu:  Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.

***

Laureátem 37. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Marek Torčík s románovým debutem Rozložíš paměť

Cenu Jiřího Ortena za rok 2024 si odnáší spisovatel a básník Marek Torčík za svůj debutový román Rozložíš paměť, který vyšel v nakladatelství Paseka a letos již získal ocenění Magnesia Litera v kategorii próza. Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) silným a literárně přesvědčivým vyprávěním mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá.

Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo ve středu 15. května od 20 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad streamovala ČTK a byl živě přenášen také na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena a Českého literárního centra.

ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.

Oceněná kniha vzešla z 29 přihlášených titulů. Nominace kromě Torčíkova románu Rozložíš paměť (Paseka) získaly sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise a Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka.

Na Světě knihy proběhne 25. května od 18 hodin poslední společné čtení letošních nominovaných na Cenu Jiřího Ortena.

Kromě výše zmíněných nominací zaujaly porotu svými kvalitami další čtyři knihy, která jsou zařazeny na tzv. longlist. Jedná se o knihu Hany Ditrichové s názvem Pokojně (Pikador Books), Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent) Eleny Pecenové, sbírku Marie Jehličkové Hořím v kameni (Větrné mlýny) a knihu Marto Kelbl Ani holka, ani kluk (Paseka).

Vítěze vybrala odborná porota, kterou v 37. ročníku tvořili: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, spisovatel, básník a novinář Karel Škrabal, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a kritička Alena Šidáková Fialová, jež se stala předsedkyní poroty.

Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ.

„Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti,“ shrnuje odborná porota.

„Když jsem Rozložíš paměť psal, neustále jsem narážel na nemožnost alespoň na chvíli nahlédnout druhým lidem do hlavy. Ta kniha se pro mě stala pokusem něco takového udělat. Při psaní mě zajímaly mezery mezi ,já‘ a druhými lidmi, mezery ztělesněné traumaty, třídními i společenskými rozdíly, nebo jen zkreslenými vzpomínkami. Chtěl jsem, aby v knize nebyly žádné záporné postavy, jen skuteční lidé, kteří stejně jako já sám dělají chyby,“ doplňuje Marek Torčík.

Cena Jiřího Ortena 2024 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.

Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.

Román Rozložíš paměť je v kontextu mladé literární produkce knihou, která se vymyká: bez ohledu na  její mediální ohlas a úspěch ve světě literárních cen a anket můžeme směle prohlásit,  že jde o dílo vyzrálé, literárně přesvědčivé, originální i společensky naléhavé. Jeho vypravěč a hlavní hrdina, autofikční Marek Torčík, se v něm probírá vlastní pamětí, zachycuje vzpomínky, které se volně přelévají, přeskakují a vracejí k traumatickým místům. Odkrývají svět, v němž jinakost není pochopena, ale odsouzena, v němž je nutné se přetvařovat, skrývat city, popírat sama sebe. Ale ani úporná snaha nevybočit a nebýt viděn tu nestačí: z dětství a dospívání se tak z paměti vynořuje jako svět plný šikany, ran, výsměchu a bolesti, jen místy prozářený prvním milostným okouzlením. Je to čas, který se musí přežít a přetrpět, čas, v kterém hrdinovi nikdo nemůže pomoct, protože i vlastní rodina je lapená v sítích předsudků a strachu vykročit z nevlídných, ale známých jistot. Ve světě postav, jimž hrozí odsouzení, exekuce a chudoba, je tak jistotou i sdílený rasismus a homofobie. Stejně silné jako popisy trápení a osamění jsou však i pasáže, v nichž vypravěč popisuje svého dědu a zejména maminku, jež se zoufale snaží udržet rodinu, uživit sama dítě a postarat se o otce alkoholika. Postavy se tu postupně nasvěcují z různých úhlů tak, abychom je mohli pochopit, porozumět jim a uvěřit vypravěči, že po všem prožitém je schopen se s nimi smířit a odpustit jim.

Rozložíš paměť je román, kterých nevychází mnoho; román, který dokáže spojit osobní a niterné se společensky přesahujícím, román, který je křehce citlivý i naléhavě kritický, řemeslně zvládnutý i literárně osobitý. 

Mgr. Alena Šidáková Fialová, Ph.D.

 

Cena Jiřího Ortena 2024 - vyhlášení vítěze

Svaz českých knihkupců a nakladatelů Vás srdečně zve na slavnostní vyhlášení 37. ročníku Ceny Jiřího Ortena 15. května od 20 hodin do Zrcadlové kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1), kde bude oceněn jeden z nominovaných literárních počinů mladých talentovaných autorů do 30 let, jejichž dílo vyšlo v uplynulém roce. 

Odborná porota letos vybrala z 29 přihlášených titulů sbírky sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka a román Marka Torčíka Rozložíš paměť (Paseka). 

Vyhlášení laureáta CJO 2024 bude předcházet představení jednotlivých nominantů: beseda s autory, laudatia odborné poroty a autorská čtení všech tří nominovaných autorů. Podvečer bude živě streamován na Facebooku Ceny Jiřího Ortena a prostřednictvím ČTK. O hudbu se postará HlasKontraBas - Ridina Ahmedová a Petr Tichý. 

 

Cena Jiřího Ortena 2024 - autorská čtení

Setkání s knihami nominovanými na Cenu Jiřího Ortena 2024:

Flavedo Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců  Ondřeje Krystyníka a  Rozložíš paměť Marka Torčíka 

15. dubna od 19:00 čtení nomiantů v Kulturním centru Provoz v Ostravě

30. dubna od 18:30 čtení nominantů v Božské lahvici v Praze (včetně diskuse porotců o způsobu výběru nominací na CJO)

2. května od 18:30 čtení nominantů v Café Paměti národa v Brně

Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 15. května 2024 od 20:00 v Zrcadlové kapli Národní knihovny v Praze a bude jej streamovat ČTK. 

25. května od 18:00  čtení nominantů na Světě knihy Praha 2024, Výstaviště, Sál Pavla Šruta

 

 

Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2024:

básnické sbírky Flavedo Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka

a román Marka Torčíka Rozložíš paměť

 

Cena Jiřího Ortena se uděluje mladým talentovaným autorům prozaických či básnických děl napsaných  v českém jazyce. Přihlášeným nesmí být v roce zveřejnění díla více než třicet let. Odborná porota ve 37. ročníku vybrala z 29 přihlášených titulů sbírky sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka a román Marka Torčíka Rozložíš paměť (Paseka). Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 15. května 2024 od 20 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v Praze a bude jej streamovat ČTK. Autorská čtení nominovaných autorů se uskuteční 15. dubna od 19 hodin v Kulturním centru Provoz v Ostravě, 30. dubna od 18:30 v Božské lahvici v Praze a také 2. května od 18:30 v Café Paměti národa v Brně.

O nominacích a laureátovi rozhoduje odborná porota, kterou  v 37. ročníku tvoří: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, spisovatel, básník a novinář Karel Škrabal, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a kritička Alena Šidáková Fialová, jež se stala předsedkyní poroty. 

Cena Jiřího Ortena, již organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v uplynulých dvou ročnících budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.

Kromě výše zmíněných nominací zaujaly porotu svými kvalitami další čtyři knihy, která jsou zařazeny na tzv. longlist. Jedná se o knihu Hany Ditrichové s názvem Pokojně (Pikador Books), Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent) Eleny Pecenové, sbírku Marie Jehličkové Hořím v kameni (Větrné mlýny) a knihu Marto Kelbl Ani holka, ani kluk (Paseka).

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Vasilios Chaleplis: Flavedo (Bílý Vigvam)

Vyjádření poroty: Básnickým textům Vasiliose Chaleplise nelze přiřknout žádnou úhrnnou nálepku, je mimořádně uceleným dialogem různých poetik. V jeho poezii se poznává současnost, jazyk ale není zatížený generačně, ani básnickou tradicí nebo manýrou – je především autonomní. Osobní se setkává s tím, co je nám společné, vytváří obrazy, které připomenou surreálnou imaginaci i digitální glitch, pracuje s absurditou intimity i intimitou absurdity. Hlásí se k místu, kde vzniká. Nezakládá se tu nová básnická ostravština? Možná. Nominaci na Cenu Jiřího Ortena zaslouží i proto, že se mu podařilo najít jasný básnický výraz, který dokáže oscilovat mezi prožitkem a pochopením, mezi emocí a interpretací současnosti. 

Anotace: Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů – těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách. Básnický subjekt se těmito dálkami nechává unášet, aby se vzápětí vracel zpátky přes pahorky vlastní paměti a toulal se jako flanér krajinou svého dětství i ulicemi přítomnosti. Jednou verše s nadhledem přiznávají životu jeho paradoxní a tragikomickou podobu, jindy zase až v nebezpečném přiblížení ukazují jeho surovou krutost, ale i něhu. Zároveň v nich však zůstává touha zachovat tajemství, jež jsou pro naše putování podstatnější, než se domníváme.

„Flavedo je fantazijní výlet krajinami vlastní paměti i míst, která se skrývají za jejími hranicemi. Knihu jsem věnoval své nedávno zesnulé babičce, která mi od mala vyprávěla úžasné a dechberoucí příběhy ze svého života. Chtěl jsem, aby texty měly všechny odlesky života – od těch tragických a bolestných až po ty veselé, krásné a nadějeplné – a to včetně rozporů, které s sebou přináší,“ uvedl Vasilios Chaleplis. 

Vasilios Chaleplis (*1993) patří mezi organizátory a propagátory literárního života v Ostravě. Spoluzaložil kulturní platformu Harakiri Czurakami a mezinárodní literární festival Inverze. Také je jedním z autorů knihy 111 míst v Ostravě, která musíte vidět mapující dynamiku ostravského života. Jeho básnické texty jsou zastoupeny v antologiích i sbornících (Pandezie, Harakiri) a v prvním ostravském poeziomatu. Jako hudební producent vystupuje v elektronických projektech Phil Lemon a chalapeño, se kterým vydal u Korobushka Records album Endless iridescence. V dubnu 2023 mu v jeho domácím nakladatelství Bílý Vigvam vyšel básnický debut Flavedo.

Ondřej Krystyník: Dům U Orobinců (Větrné mlýny, edice Mlat)

Vyjádření poroty: Z různých pokusů o navázání na tradici spirituální lyriky vyhodnotila porota Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka jako nejpůvodnější. Krystyníkovo zralé gesto se obejde bez obvyklých rekvizit, jeho básně jsou suverénně tvarované celky, čitelné i tajuplné, srozumitelné i ztřeštěné, lyrický subjekt má masku studenta, který nedopatřením spálil index. Důmyslně volené jazykové rejstříky se navzájem vyvažují. Krystyník hledá Boha mezi božstvy jakoby na zapřenou, o to však poctivěji.

Anotace: Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá. Vrací se k rétorické tradici antiky, potuluje se jako trubadúr. Kniha jen jako odrazový můstek k setkání. Suvenýr. Vzpomínka, kterou předá při odchodu dál... Nesoudit, ale nechat se unášet. Potkávat detaily. Vystihnout mlčení dokonale. A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.

„V listopadu 2023 jsem vydal svou první sbírku Dům U Orobinců. Píšu v ní o jídle a o Bohu, dovolávám se zvířat a stěžuju si na doktory. To vše v mořeplaveckém rámování. Nemyslím si, že to vyloženo takto za sebou dává kdovíjaký smysl, ale to nakonec dává máloco,“ řekl Ondřej Krystyník.

Ondřej Krystyník (*1993) pochází z Mariánských Lázní, odkud se odstěhoval do Brna za studiem anglistiky a už v něm zůstal. Od roku 2012 se jednou za čas objevují jeho  básně v některých literárních časopisech. Získal cenu publika při Drážďanské ceně lyriky 2020. 

Marek Torčík: Rozložíš paměť (Paseka)

Vyjádření poroty: Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti.

Anotace:  Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.

„Když jsem Rozložíš paměť psal, neustále jsem narážel na nemožnost alespoň na chvíli nahlédnout druhým lidem do hlavy. Ta kniha se pro mě stala pokusem něco takového udělat. Při psaní mě zajímaly mezery mezi ,já‘ a druhými lidmi, mezery ztělesněné traumaty, třídními i společenskými rozdíly, nebo jen zkreslenými vzpomínkami. Chtěl jsem, aby v knize nebyly žádné záporné postavy, jen skuteční lidé, kteří stejně jako já sám dělají chyby,“ doplňuje Marek Torčík.

Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ. Rozložíš paměť je jeho románový debut.

Longlist: tipy porotců

Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk

doporučuje Ondřej Buddeus

Queer psaní je důležitým hlasem v současné literatuře – i proto, že dokáže nově artikulovat situaci člověka, který se ocitá na hranici nepsaných norem společnosti, a to mu zásadně, někdy surově a často zbytečně ztrpčuje obyčejný život. Přináší příběhy, které doposud nezazněly. V dětské literatuře se knihy s queer tematikou objevují sporadicky. I proto, že se s nimi pojí otazníky, na které ani dospělí nedokáží dobře reagovat. A poradit si s nimi jako dítě… to je strašně těžký úkol. Knížka výtvarnice Marto Kelbl je v české literatuře pro děti unikátní nejen tematicky – artikuluje s vypravěčskou i výtvarnou suverenitou teenagerský příběh o hledání identity, která není ani mužská, ani ženská. V čistém, komiksovém provedení nese realistický příběh nacházení nebinárního já i nového jména člověka lapeného mezi genderovými normami dospívání, zároveň do osobního příběhu nenásilně vkládá encyklopedická představení historických i současných queer komunit ve světě – od indiánských Two Spirit přes indické Hidžry až po současné Drag Queen v New Yorku. Knížka se opírá o mnohaletý výzkum i osobní zkušenost a výtvarná složka rozvíjí to, co českou ilustrátorskou školu staví na světovou úroveň. Ani holka, ani kluk je knížka důležitá i krásná.

 

Hana Ditrichová: Pokojně

doporučuje Jonáš Hájek

Moji vděčnost si novela Hany Ditrichové nevysloužila ani tak nevšední kompozicí (vypravěčem je pokoj), ani relativně nejzdařilejší třetí částí knihy, přímo vybízející k rozhlasovému zpracování, ale tím, že pro mne objevila genia loci českobudějovického Pražského předměstí. Periferie prochází proměnou, do staré zástavby vesměs v žalostném stavu se zakusuje zástavba nová a proces vylučuje poezii. Vydejte se po stopách knihy.

 

Elena Pecenová: Na cestu zpět si zapínám skryté titulky

doporučuje Libor Staněk 

Básnířka a intermediální umělkyně Elena Pecenová i ve své druhé sbírce dokazuje, že pohyb na hranici médií je pro ni velmi přirozeným a produktivním způsobem, jak pojednávat o digitalitě. Interpretačně dráždivé, těkavé a fragmentární básně nevycházejí z klasické tradice tuzemského básnění, ale přesto dokážou svěže hovořit o tak poeticky zatěžkaných pojmech, jako je láska, intimita nebo tělesnost. Realita a virtuálno v této sbírce splývají do jednoho horizontu, v němž se topíme my všichni. 

 

Marie Jehličková: Hořím v kameni

doporučuje Karel Škrabal 

Jako Do morku vykouřenej vajgl po tobě. S rozkoší psa co ti ve snu olíz záda, píše Marie Jehličková básně. Vrací nás zpět nikoli v čase, ale ke sdělení, že literatura je hlavně dobrodružství. Pravdivé, procítěné. Tak jak to dělali beatnici a žili lidé undergroundu. A jak to ještě před nimi sama s motykou v ruce formulovala na kamenitých políčkách Vysočiny Anna Pammrová. Hořím v kameni se jmenuje kniha, ale název na obálce je vytesán tak, že tam skoro není. ...a než déšť dostříká z okapů venkovských, nad námi vyjde dubnová duha. Přibalte si ji do batohu, až půjdete a s vámi hvězdy jako hlavičky zápalek.

Cena Jiřího Ortena 2024 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. 

 

Laureátem 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena

se stal Filip Klega s undergroundovou básnickou sbírkou Andrstán