Porota:
Cena Jiřího Ortena 2016 - užší nominace: Zuzana Lazarová za sbírku Železná košile, Helena Černohorská za lyrický příběh O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa, Sára Vybíralová za povídky Spoušť
Nominaci proměnila ve vítězství Sára Vybíralová.
Sára Vybíralová, narozena roku 1986 v Brně, vystudovala francouzštinu a historii na Filozofické fakultě UK, kde je v současnosti doktorandkou. Pracuje jako lektorka a překladatelka z francouzštiny. Básně a krátké prózy publikovala časopisecky, Spoušť je její knižní prvotina. Žije střídavě v Praze a v Paříži.
Deset pokusů o katastrofu. Co je v případě člověka kritické množství? Deset postav žije své zdánlivě obyčejné životy, a přece je každá infikována různě silnou dávkou neuróz a nenaplněných tužeb. Pokoušejí se žít samy za sebe, ale jako by to nestačilo, ostatní jim to komplikují, jak se úporně snaží o totéž. Po dosažení kritického množství se však spouští nevratné procesy… A v tu chvíli je buď konec, nebo začátek, buď se umírá, nebo se konečně začíná žít. Anebo někde za okny dojde k velkému třesku, když už ani vesmír neví, co dál. Taková spoušť!
Laudatio na knihu Spoušť
Antičtí filozofové řekli, že to, co dělá člověka člověkem, je jeho duše. Někteří ji stavěli nad tělo, jež činí člověka živým tvorem, dokud tělo nezemře. Duše je však nesmrtelná, tedy alespoň do chvíle, než nad ní začneme pochybovat. Pak je to duše nejistá – s jistým potenciálem, ale žádnou daností. Podobá se našemu modernímu pojetí Boha, ale taky naší všední existenci, obyčejnosti života.
Někteří současní myslitelé považují právě tuto obyčejnost či všednost za krásnou a jako příklad uvádějí nazouvání bot. Musíte se ohnout, nebo si pomůžete lžící. Pokud máte tkaničky, tak zavazujete, pokud zip, zatáhnete. Pokud máte to štěstí a máte ruku, dlaň a prsty, pak můžete k tomuto úkonu své tělo použít. Pokud máte navíc krásnou duši, můžete si krásu tohoto úkonu uvědomit, prožít ji, potěšit se jí. Je to potěšení z obyčejnosti, z její krásy. Pokud máte ještě k tomu vzdělání, prožitek se umocní a spustí myšlenkovou činnost: co asi o obouvání boty řekl Sigmund Freud, co Michel Foucault nebo Witold Gombrowicz?
Autorka si ze všeho kolem vybírá právě obyčejnost, nevybíravě s ní flirtuje a občas nezůstává jen u flirtu. Je vzdělaná a na svého čtenáře odpovídajícím způsobem náročná. Její milostný vztah s obyčejností, její hodnotou, krásou i nekončícími nejistotami zplodil tento pozoruhodný „milostný“ román, dosahující kvalit současné evropské literatury.
Miloš Urban
