- O ceně
- Jednotlivé ročníky
- Ročník 2024
- Ročník 2023
- Ročník 2022
- Ročník 2021
- Ročník 2020
- Ročník 2019
- Ročník 2018
- Ročník 2017
- Ročník 2016
- Ročník 2015
- Ročník 2014
- Ročník 2013
- Ročník 2012
- Ročník 2011
- Ročník 2010
- Ročník 2009
- Ročník 2008
- Ročník 2007
- Ročník 2006
- Ročník 2005
- Ročník 2004
- Ročník 2003
- Ročník 2002
- Ročník 2000
- Ročník 1999
- Ročník 1998
- Ročník 1997
- Ročník 1996
- Ročník 1995
- Ročník 1994
- Ročník 1993
- Ročník 1992
- Ročník 1991
- Ročník 1990
- Ročník 1989
- Ročník 1988
- Ročník 1987
- Partneři projektu
- Kontakt
Vítězem Ceny Jiřího Ortena 1989 se stal
Petr Placák za knihu Medorek (NLN - Nakladatelství Lidové noviny)
Petr Placák
Český spisovatel, textař, historik a publicista. Publikoval také pod pseudonymem Petr Zmrzlík. Narozen roku 1964 v Praze. Vyučil se mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Roku 1985 byl přijat na České vysoké učení technické, ale z politických důvodů mu bylo studium znemožněno.
Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací. V roce 1988 spolu s přáteli založil nezávislou iniciativu České děti a vydával její samizdatový zpravodaj Koruna. V samizdatu vydal v roce 1987 pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasněžený hřbitov (rozšířené vydání v Torstu v roce 1995).
Po listopadu 1989 působil v Nezávislém tiskovém středisku, později týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku a Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Souběžně v letech 1992-2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Žije v Praze.
V roce 2008 získal za knihu Fízl cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za publicistiku.
Medorek
oprvé vyšlo strojopisně v samizdatu v edici Mozková mrtvice r. 1986. Rozbití příběhu a jednotné logické osy vyprávění v románu Medorek je výrazem Placákova úsilí o proniknutí ke skutečnosti totalitní společnosti tak, jak ji prožívá mladistvý hrdina s autobiografickými rysy. Medorek pracuje v továrně, ale na toto cizí prostředí pohlíží s nenávistným odporem, jeho vyřazenost je ještě stupňována zájmem, který o něj a jeho rodinu projevuje tajná policie. Blíže neodůvodněné, absurdní výslechy a pronásledování, výjevy z továrny a z hrdinova osobního života představují různé životní možnosti člověka, který zápasí s prázdnotou, jež ho obklopuje, a se slabostmi, které jsou mu vlastní.
Vedle experimentálních kvalit je Medorek prózou etickou, expresivním obrazem společnosti a jejího zla.