Český básník, spisovatel, literární publicista a hudebník. Narozen roku 1962 v Praze. Vít Kremlička v literatuře debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v samizdatovém časopise Violit, dále publikoval v samizdatových sbornících (mj. Už na to seru, protože to mám za pár, uspořádal Andrej Stankovič, 1985, 9x kontra…, uspořádal Luděk Marks, 1987), v periodikách Jednou nohou, resp. Revolver Revue, v exilovém Paternosteru (Vídeň) a Čtení na léto (letní číslo římského dvouměsíčníku Listy). Po roce 1990 zveřejňoval svoji poezii, prózu a publicistiku v Alternativě, Babylonu, Divadelních novinách, www.dobraadresa.cz, Iniciálách, Lidových novinách, Literárních novinách, Revolver Revue a její Kritické Příloze, Tvaru aj. Používal pseudonymů Heřman Křemenáč, Vítězslav Sval a Bořek Mařina.
Příležitostně se věnuje překladům (z bulharštiny – básně Kirila Merdžanského, z angličtiny - příběhy pueblanských indiánů Severní Ameriky, Ken Saro-Wiwa, Bo-Han).Dnes je ve svobodném povolání. Signatář royalistické iniciativy České děti. Žije na Prácheňsku.
Kremličkova výchozí poetika, inspirovaná dikcí kuriózně rýmujícího totálního realisty Egona Bondyho, prořezává postmoderně mnohovrstevnaté vidění světa, které básníkovu poezii proměňuje v přepestrý kaleidoskop semílající útržky reality a snění a posouvající charakter autorského textu k bohaté intertextové koláži. Básníkovy počáteční sevřené rýmy se rozpouštějí v široká asociativní pásma, která spontánně přecházejí mezi poezií a prózou a v nichž se prostupují citace a parafráze cizích textů s akcentem základních životních potřeb svobody a dialogu, které komunistický režim – v němž Kremlička prožil sedmadvacet let – odpíral. Vrcholem tohoto literárního úsilí se stala próza Lodní deník, která sedimentovala sedm let.
