literární historička Alena Šidáková Fialová (předsedkyně poroty)
básník a překladatel Ondřej Buddeus
básník a redaktor Jonáš Hájek
básník a literární teoretik Libor Staněk
básník a nmovinář Karel Škrabal
„Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti,“ shrnuje odborná porota.
Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ.
Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.
Marek Torčík: Rozložíš paměť - laudátio
Román Rozložíš paměť je v kontextu mladé literární produkce knihou, která se vymyká: bez ohledu na její mediální ohlas a úspěch ve světě literárních cen a anket můžeme směle prohlásit, že jde o dílo vyzrálé, literárně přesvědčivé, originální i společensky naléhavé. Jeho vypravěč a hlavní hrdina, autofikční Marek Torčík, se v něm probírá vlastní pamětí, zachycuje vzpomínky, které se volně přelévají, přeskakují a vracejí k traumatickým místům. Odkrývají svět, v němž jinakost není pochopena, ale odsouzena, v němž je nutné se přetvařovat, skrývat city, popírat sama sebe. Ale ani úporná snaha nevybočit a nebýt viděn tu nestačí: z dětství a dospívání se tak z paměti vynořuje jako svět plný šikany, ran, výsměchu a bolesti, jen místy prozářený prvním milostným okouzlením. Je to čas, který se musí přežít a přetrpět, čas, v kterém hrdinovi nikdo nemůže pomoct, protože i vlastní rodina je lapená v sítích předsudků a strachu vykročit z nevlídných, ale známých jistot. Ve světě postav, jimž hrozí odsouzení, exekuce a chudoba, je tak jistotou i sdílený rasismus a homofobie. Stejně silné jako popisy trápení a osamění jsou však i pasáže, v nichž vypravěč popisuje svého dědu a zejména maminku, jež se zoufale snaží udržet rodinu, uživit sama dítě a postarat se o otce alkoholika. Postavy se tu postupně nasvěcují z různých úhlů tak, abychom je mohli pochopit, porozumět jim a uvěřit vypravěči, že po všem prožitém je schopen se s nimi smířit a odpustit jim.
Rozložíš paměť je román, kterých nevychází mnoho; román, který dokáže spojit osobní a niterné se společensky přesahujícím, román, který je křehce citlivý i naléhavě kritický, řemeslně zvládnutý i literárně osobitý.
Alena Šidáková Fialová
